PR a marketingový guru pro Brutal Assault, Obscure production a Basinfirefest, bubeník a ex-bubeník DEMIMONDE, GODLESS TRUTH a dalších kapel, nově kapelní manažer HENTAI CORPORATION, šéfredaktor Marastu, chodící encyklopedie metalu, ale hlavně jeden z největších fans metalové scény, jakého znám. Témat bylo hodně a šli jsme patřičně do hloubky. O tom jaká je situace u Obscure, jestli bude příští rok Brutal Assalut, jak covid ovlivnil metalový svět, ale také o tom, proč se české kapely neprodsadily a neprosazují v zahraničí, jaká kapela se na turné v Česku otrávila a jak dopadl nápad spojit všechny české webové magazíny. A taky vlastně koho by si z dvojice Tomáš Fiala a Shindy vzal na vodu do kajaku...

Ahoj, první otázku si nejspíš po letošní festivalové sezóně pokládáme skoro všichni. Bude v roce 2021 Brutal Assault?

No, to je otázka... zná na ní vůbec někdo v tom mumraji, v němž poslední měsíce žijeme, a která nabobtnala do dnešní neudržitelné situace, odpověď? Ale otázka má mít odpověď, takže říkám ano, bude! Jistě, aktuální situace, kdy banda kolem Babiše posrala s vývojem pandemie co mohla, je opravdu vážná, ale nechci si v následném skoro roce představit další důvody, které by tomu měly zabránit, ačkoli predikce všech odborníků napříč spektrem nenachází shodu. Nikdo neví, co nás - ne BA, ale společnost - čeká, ale stejně jako letos uděláme vše proto, aby odpověď na tvou otázku byla pozitivní a festival se konal.

A dokážeš říci, zda-li bude stejný, jaký si ho pamatujeme? Respektive, pracuje tým kolem Brutal Assaultu už teď s nějakými různými variantami v rámci možných omezení nebo je to ještě moc daleko…

I když ve veřejném prostoru panuje celková pochybnost, aktuálně jsi myšlenkově před námi, protože s jakoukoli jinou variantou, než že festival připravujeme v plný palbě jako každý jiný rok, a to vlastně platilo i pro neproběhlý letošek, nepracujeme. Vždyť ani nemůžeme, neb jak by pak bylo možno Brutal při jeho velikosti realizovat? Ovšemže neplýtváme zdroji a nevydáváme nyní zbytečné náklady, protože nám vypadl komplet roční příjem, ale ten čas by nám chyběl. Letos jsme tu jako východisko a drobnou náplast měli narychlo Josefoff, takže se určitě samo nabízí i opakovat podobné schéma, pokud to opět nebude možno, ale současný skript je prostě 100% Brutal a mega ročník hodný jeho 25. výročí.

Zkusme se podívat do minulosti. Dokážeš nějak popsat cestu týmu kolem Brutal Assaultu a Obscure promotion od března tohoto roku? Co bylo nejtěžší? A měla/má tato podivná doba z tvého pohledu i nějaká pozitiva, která vás posunula někam dál? Byla to pro tebe a ostatní doba depresí a zoufalství? Nebo zabejčení a semknutí týmu? Jak to zvládali Tomáš Fiala a Shindy?

Musím říct, že z mého pohledu ToFi i Shindy tu situaci zvládli až s překvapivým klidem. Já bych v podobném stavu asi šílel a vyskakovaly by mi v hlavě myšlenky typu "co budeme do pr... dělat?” Kluci už si za ty roky ale prošli různými nástrahami, ačkoli žádná z nich nevyeskalovala v odsun fesťáku či půlroční období bez koncertů. S novými a novými informacemi ze světa a globálním růstem pandemie se samozřejmě kumulovaly i nové a nové prognózy a dotazy ze stran fanoušků, což přinášelo totální nejistotu i obavy, ale zároveň jsme věděli, že oba subjekty mají své věrné komunity. A příval postupně přicházející podpory z jejich stran nás samozřejmě dost uklidňoval a dával nám oporu a vnitřní klid, že se to nějak zvládne a že to lidi pochopí, ať to dopadne jakkoli, neb na tom nemáme zbla podílu a neovlivníme to.

Nejtěžší na tom všem tak bylo hlavně přijmout informaci, že to není jen tak nějaká vlna “chřipajzny” a jaká ta situace skutečně je. Srovnat si, že je to nakonec celosvětový problém, a že pro nás nenastává jen krátká pauzička, během níž nabereme síly před akcelerací úkolů spojených s Brutalem, kdy kolikrát ani nespíš. Počáteční dny se tak přelily do pár týdnů a nakonec několika měsíců, ale že nebude žádný festival, a že nebudou ani žádné koncerty, na nichž maká zhruba desetičlenný tým lidí, nikoho na začátku fakt absolutně nenapadlo.

Kluci s vědomím, že Brutal tu pauzu finančně ustojí, se k tomu prostě postavili tak, že máme rodiny, a že se z toho nesmíme posrat, protože pak by to byl průšvih v případě, že by nás zastihl scénář, se kterým jsme nepracovali, a že nás padnout na dno nenechají, k čemuž pak s podpůrnými programy napomohl i stát. Takže došlo k redukci všech ne nezbytných nákladů a po víc než měsíci jsme se přepli do jakéhosi demo-režimu, kdy jsme jednak normálně festival připravovali dál a jednak sledovali, jak situace postupuje a za běhu kormidlovali, co dál. Jak to nakonec skončilo, všichni víme. Brutal Assault je odsunut na 2021 a v Obscure jsme v září měli druhý koncert po půlroce, takže z naší strany to chce dost úspor v životních nákladech i chodu celé firmy.

Nejhorší období pro nás ale nastane teď. Stát vše projel na plné čáře, na domácí úkoly se vykašlal a pod/zimní sezóna je v tahu. Jednak se koncerty konat dál nemohou, protože minimálně až do jara sem kapely ze zámoří nedostaneme (a vzhledem k restrikcím v jiných státech ani není možno naplno realizovat naplánovaná turné), a jednak se lidi obecně necítí v pohodě a společností zmítá nejistota, nehledě na to, že by sis na koncert měl zajít sednout, pokud se vůbec koná. Pro nás v Obscure promotion to znamená výpadek všech příjmů a bez podpůrných programů státu to bude hodně těžké, neb Obscure nás už podržet, natož uživit, nedokáže, protože i bez koncertů má furt své výdaje, takže s vidinou dalších měsíců o ničem budeme nuceni nakonec jít dělat něco jiného.

I když s tím nikdo z nás samozřejmě nemá chuť praštit, protože děláme, co nás všechny baví a čím se celý život zabýváme, tedy muziku, vnímám skepsi (ale to v kultuře/pohostinství obecně) z toho, kam až to vláda při věnování se vlastnímu mediálnímu obrazu nechala zajít. Sice má teď člověk čas se věnovat i jiným věcem, na něž nebyl předtím čas, jako rodina, dům nebo jiné koníčky, takže nějaká pozitiva, což je vždy třeba, nacházím, ale ekonomicky je to neudržitelné. Musíme holt vydržet, přežít a najít v mezičase jiný zdroj příjmů.

V rámci pořádání nejen festivalu, ale i akcí jste v kontaktu s bookingovkami, lidmi co organizují turné, řeší tourbusy a v poslední řadě i kapelami, které mají na koncertech založené živobytí. Máš nějaké zprostředkované zprávy z těchto odvětví? Pozoruješ už teď nějaké změny v metalovém světě?

Jo, změny vynucený touhle krizí jsou cítit všude. Však si vezmi jen nás. V kanclu už nás moc nezbylo, a když, práce, rozuměj vracení vstupného za zrušené koncerty, je tak na den v týdnu, z čehož účty nezaplatíš. Všechny tyhle restrikce, ačkoli jsou už jen důsledkem momentálního dění, jsou destrukční. Ale nejen pro nás, bookingovky, koncertní agentury a fesťáky, na kterých všichni makaj celý rok, ale extrémně, jak říkáš, se to dotklo i navázaných společností, co půjčují autobusy, dodávky a aparatury, všech v kultuře vyučujících, jako kroužky a kurzy, klubů/divadel, v nichž pracují desítky “neviditelných” lidí, a časopisů a světa reklamy.

Vezmi si jen kolik festivalů apeluje na svý fanoušky a vyzývá ke sponzoringu - Mighty přistoupili dokonce ke crowdfundingu - protože pro některé z nich tento výpadek může být vážně fatální. Přišli o příjmy a celý průběh roku naopak investovali. To samé všechny hudební časopisy, kde jim tím vypadla většina inzerce, ze které táhnou výrobu, nebo stojící dodávky/autobusy na parkovištích. Kde tyhle firmy vezmou na leasingy? Když něco zruší jeden, další čtyři jsou bez práce, ale to nejde jen o hudbu a celou kulturu.

V pytli jsou namátkou cestovky, ubytovací sféra, pohostinství nebo část mediálního segmentu, který je inzertně propojen např. se světem sportu, do něhož investují společnosti ze všech odvětví od automobilismu až po odívání a kosmetiku. Všechny tyhle velký firmy kampaně staví v několika vlnách a pokud je zrušen jakýkoli velký meeting, zastaví se i další investice. Lidé jsou opatrní, snaží se spořit, neb nikdo neví, co ještě přijde, takže firmy šetří, pokles je znát všude.

Není to však záležitost jen Čech, nářek je slyšet ze všech stran. Prakticky každý, s kým z ciziny komunikuji, a týká se to i velkých hráčů, Decibel, Livenation atd., nad současnou situací láteří a ne jedni počítají (tý)dny, kdy jim bez příjmů dojdou rezervy a budou nuceni rozprodávat své movitosti, v horším případě to úplně zabalit. Takže je cítit narůstající solidarita a každý si uvědomuje, jak důležitý je mít ty správný obchodní partnery, kteří ti vyjdou vstříc s termínem platby, vrátí zálohy, udělají úlevu nebo změní klidně podmínky třeba při způsobu vyrovnání se. Takže to všechno zlý má i pár plusů. Víc se komunikuje, jsme empatičtější. Semknutější. Ale stejně to tuhle sféru v “lockdownu” nezachrání.

Doba je rychlá a kvapí, takže si lidi ani neuvědomují, jak je to celé propojené a na sobě závislé a co je nejhorší, ani vládu to zjevně závratně netrápí. Měli jsme v předchozím období spoustu dotazů, proč nějaká akce není, když hranice jsou otevřené. Ale i když ti v turné vypadne jen pár akcí, navíc třeba zásadních, nebo se někde kvůli uzavřeným hranicím zkomplikuje přejezd, celý turné je po měsících plánování v tahu, protože přepravu platíš furt (bus, dodávka, mýtný), někde se potřebuješ ubytovat a něco i sníst. Není nic dražšího, než čerpat dovolenou a mít day off, kterých teda za poslední měsíce byla většina, a to v kultuře ještě zdaleka nejsme u konce, neb celej tenhle shit se potáhne další měsíce.

S kulturou ale zaniká srdce civilizovaný společnosti a člověk se bez ní stává zvěří. Na to by měli lidi myslet a všechny tyhle subjekty, pokud jim to situace dovoluje, nadále podporovat. V rámci nás třeba nákupem lístků na nadcházející akce a pak nerefundovat.

Myslíš, že to nějak změní i kapely a metalovou scénu jako takovou? Přeci jen velké kapely do jisté míry živí koncerty, ty teď nejsou. Neprodává se zřejmě tolik merche, lidi šetří a celkově bude v tomto odvětví méně peněz. Vidíš nějaké zajímavé projekty, které krize přinesla? Co třeba streamované koncerty? Je to cesta?

Podle mého se toho u kapel zas tolik nezmění. Jasné je, že kapely živící se hudbou a na tomhle byznysu přímo závislé, na ty to mít dopad bude drtivý a ty budou se svými managementy hledat cesty, jak situaci ustát. Očekával bych speciální edice merche a různé specialitky, kterými by fanoušky zaujali, a jak se už letos ukázalo, přibude asi i více on-line projektů, kde se třeba bude vyžadovat finanční participace. Ať pocházejících od kapel, labelů nebo festivalů. Ale je to logické. Pokud něco mnoho let buduješ a jsi alespoň trochu úspěšný, zákonitě jsou na tuto činnost navázány další osoby. Ale to je už de facto klasické podnikatelské prostředí. Není třeba si ale nalhávat, že toto je beztak jen krátkodobý horizont a dočasná záležitost. Co však dál, když náklady firmy, pojištění, hypotéky a další věci platit musíš?

Až tohle období pomine a bude na světě vakcína, zas se vše tak nějak vrátí do normálu, což ale může ještě pěknou dobu zabrat. Nálada společnosti teď určitě není optimistická a důvěra a chuť i zdraví lidí je teď tím vším poznamenáno, takže ekonomicky to vše narovnat nebude jednoduché. Hlad lidí po kultuře, předpokládám, bude, dost subjektů však zanikne a dost lidí z týhle branže odejde, protože bez příjmů nikdo na ulici skončit nechce. Takže je otázkou, jak to po týhle katastrofě bude vypadat a kdo tu kulturu bude dělat.

A ještě k tomu on-linu. I když některý ty koncerty vypadají skvěle a rád si doma pustím YouTube nebo nějaký livko, energie funguje především na zákonu akce a reakce, tedy střetu umělce s obecenstvem. Na jiskření u válení se doma na gauči a čumění na muziku v telce můžeš rovnou zapomenout, pro vystupující je to bez publika navíc snad ještě divnější. On-line je věc jen přechodná, na zkoušku dobrý. Nedá se to tak ale dělat furt, stejně jako vztah na dálku a věci s tím spojený.

Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že hrát tyto streamované koncerty „bez lidí“ není to pravé ořechové ani pro hudebníky. Ačkoliv to je zajímavá zkušenost, rozhodně to není něco, na co bys sis chtěl s kapelou zvykat. Poslouchal jsem nedávno podcast “Dělníci kultury”, kde jsi byl koncem března 2020 hostem Radka Pavloviče na počátku první vlny koronakrize. Tam popisuješ, že počítáte s tím, že se doba vzpamatuje tak v červnu/červenci, případně, že na podzim budete dělat třeba i několik koncertů za den, protože booking agenti v tu dobu pracovali s říjnovými termíny. S jakou vizí pracujete v Obscure dnes?

Vtipný, jak se situace změnila, resp. nezměnila, co? Před půlrokem fakt nikdo nečekal, že se to celé potáhne takhle dlouho, a že situace nekonáním svědků Babišových vlastně bude ještě horší. Stav v Obscure je bezezbytku stejný. Všechny akce, které byly na podzim naplánovány, se ruší nebo spíše přesouvají na jaro, resp. se dost často při nedůvěře větších agentur přesouvají už rovnou o celý rok, neb nikoho v přeplněných kalendářích na následující období nebaví turné přebookovávat víckrát. Žere to čas, energii a prostředky. Obscure teď bude do konce roku vlastně bez práce (což jsme tak nějak vlastně už od března) a uvidíme, jak se to vše vyvine na jaře, takže fakt nezbývá, než se podívat po nějaký jiný, snad dočasný práci, abysme to období přežili a mohli to zas rozjet.

Do Obscure promotion jsi přešel ze zcela jiného pracovního prostředí, co bylo důvodem, že jsi Tomášovi Fialovi na nabídku kývl? Jak vlastně vypadá přijímací pohovor na pozici hlavního PR důstojníka do největší metalové promotérské společnosti u nás?

Ten můj přechod byl taková souhra náhod. S Tomášem se známe víc než půlky našich životů, a když jsem mu na jedný akci řekl, že už mě to v korporátu po změně vedení začíná srát, neb se tam změnila atmosféra a přístup k lidem celkově, takže je to asi moment změny, neuběhla dlouhá doba, aby mi volal, že bude někoho na tuhle pozici hledat a jestli bych to nechtěl zkusit. Takže mě vytáhl na oběd a popsal, co by se ode mě očekávalo. Dostal jsem čas na rozmyšlenou a věř, že to ve mě rezonovalo. A vzhledem k tomu, že se na scéně pohybuju většinu života, jakože ziny, web, kapely, koncerty, radio, pořádání akcí a tak, nebylo třeba moc váhat a jal jsem se zkušenosti z velké firmy a svý "UG" konexe z předchozích dekád využít, což se ukázalo jako dobrý krok až na to, že ani ne do roka nám do toho hupsnul ten bacílek.

Takže jsi byl vlastně předurčen a připraven? Nebo bylo něco, co ses musel naučit? Co bylo největší překvapení? A zavlekl jsi do Obscure nějaké zvyky „z korporátu“?

Definitivně! (smích) Skoro by až člověk řekl, že je to jak ze scénáře americkýho snu, kdy jsem se nakonec dopracoval k tomu, co celý život dělám ve volným čase, co? Předtím jsem dělal něco jako datovýho analytika a procesního specialistu, dnes jsem jakože kreativec, moderní slovo je "copywriter" nebo "píárista". Teď je všechno jinak. Úkoly přicházejí ze všech stran, termíny a prioritizace se mění za běhu a většina toho, co udělám, je finální, nic nejde na dlouhý schvalovací kolečko přes X lidí, což mi vyhovuje. Musel jsem zvládnout nějaký marketingový techniky, zorientovat se v sociálncíh platformách a navázat a vybudovat si nový kontakty, o tom to hodně je. Naprosto nekoherentní prostředí od toho, v němž jsem se pohyboval, ale jistěže jsem si od nadnárodních kapitalistů zavlekl nějaký móresy - při tom všem, co mám na starosti, tj. Obscure, Brutal, přibyl i Basin a Hentai, se hodí zvládat time-management, prioritizaci, pracovat s termíny a pod tlakem, samozřejmostí musí být komunikace, nějaký technický "skilly" v rámci statistik a tabulek. A co teprve ta změna v dresscodu!(smích)

Největší překvapení pro mě ale bylo, kolik lidí vlastně v Obscure pracuje, byť se částečně "crossují" do Brutalu/Basinu, a jak malý tým při své velikosti vlastně Brutal má. Pokud chodíš jen na koncerty, vůbec ti nedojde, práce kolika lidí za tolika koncerty, jež Obscure pořádá, stojí. A pak množství agendy v angličtině. Ale při chvilkovým zamyšlení je to zřejmý, když jednáš s agenty, bookingovkami, kapelami a každý z nich má nějaký svý specifika a přání.

Můžeš to nějak upřesnit? Sám jsi koncerty pořádal, zkušenost máš jako organizátor, hudebník, žurnalista… Co přesně tě na tom překvapilo, protože to samé jen „v menším“ jsi přece už dělal?

Obscure dělá/dělalo zhruba 130 koncertů ročně. Ty jsou pro obecenstvo od několika desítek lidí po tisícovkový haly, takže jak jsem nastínil výše, jednáš s bookingovkami a managementy různě velkých kapel, kde každý z nich má nějaký požadavky. Dlouho jsem si třeba říkal, proč - teď už můžu říct na našich (smích) - akcích nehraje víc českých kapel, nebo proč nejsou lístky o něco levnější. Odpověď je nasnadě. Když děláš jednou za čas nějaký ten koncert, uděláš si rozpočet, který vychází jen z honoráře kapely, ubytka, který většinou řešíš jakkoli podomácku, a nějakýho cateringu, se kterým si taky často poradíš sám. Na kasu posadíš kámoše, který ti navíc s X věcma pomůže. Docílit chceš nuly, když ti zbyde kilo do kasičky na další koncík nebo pokrytí minulý ztráty, jsi happy.

Jenže když děláš koncert ob dva tři dny, a někdy se jich v jednom dni sejde i víc a nejsou v jednom městě, potřebuješ už zázemí. Mít nějaký sklad, protože není čas furt jezdit nakupovat, nějaký vybavení jako kávovary, ohřívače na jídlo, lampy atd., minimálně jednu dodávku a kancl, kde se to vše dává dohromady (produkce, booking, PR, účetnictví). Tohle vše generuje náklady, jaký jako jednotlivec nemáš. A pak nesmíš zapomenout na odvod DPH z lístků, provize předprodejců, na poplatky zlodějský OSE a nějaký promo, který jako jednotlivec ostrouháš, pokud nějaký vůbec děláš. Hodně koncertů má holt svou daň, je potřeba víc lidí (třeba loadeři), aby se to vše zvládlo. A když chceš někam prdnout ňákou domácí kapelu, abys jí lidem ukázal a pomohl jí, tak krom toho, že to jsou další, byť v rámci celého rozpočtu menší náklady, většinou musíš poptat management, aby to schválil. A ty víc zajímá mediaplán, jak budeš na koncíku makat, aby se prodal. Je to diametrálně odlišný, než udělat tři koncerty ve Vopici ročně.

Nově jsi i v roli booking agenta pro HENTAI CORPORATION. Vím, že na počátku to bylo hlavně o tom, že jste chtěli pomoci prosadit se jim mimo domácí scénu a mám k tomu hned dvě otázky. Proč právě HENTAI CORPORATION a uvažujete s Obscure promotion o tom, že byste zastupovali i další kapely?

Proč právě HENTAI? Protože je to kapela, která má bez pochyb šanci a koule na to se někam dostat. Investují do sebe. Hudebně jsou sví a ne jasně zařaditelní, což nemusí být plus, ale jsou identifikovatelní, což je podle mě devíza. A taky skvěle hrají, umí se do toho opřít a už se nejedná o naprosto začínající kapelu. Asi proto jim Tomáš začal dělat booking do ciziny. A v rámci toho, že se jim o kalendář staralo X lidí, dávalo smysl to sjednotit, čili jsme přebrali i Čechy, až mi nakonec parta těchhle šílenců skončila na stole.

Vzhledem k Tomášovým kontaktům a ke stávající situaci by víc než kdy dřív dávalo smysl dělat booking i dalším kapelám, ale ono to zabírá čas, neb to není jen odepisování na nabídky, pokud to nejsou kapely, které už si lidé žádají, jako třeba MASTER´S HAMMER nebo CULT OF FIRE, s nimiž jsme propojeni. Pro ty kapely je potřeba vytvořit půdu a podhoubí, někam je dostat, to znamená i tvý investice. Ne se o ně starat jen jako bookingovka, ale i jako management, takže na to bysme museli mít možná i víc než dalšího člověka, až se vše vrátí do normálu. Jo, tenhle směr je určitě jeden z těch, jímž bychom se do budoucna mohli vydat a určitě to už bylo i na stole. Ale nejprve budeme muset přežít stávající C-19 krizi.

To je zajímavé téma. O domácí scéně máš rozhled, kolik tu vidíš českých kapel, které by měly šanci prosadit se v zahraničí?

Ha, tohle téma je poměrně ošemetné a za mě nemá jednoduchý algoritmus. Není ani tak důležité, které kapely by podle mě měly šanci, protože já bych se na to hrozně rád díval veskrze optikou hudební, kde důležitými shledávám několik věcí, a to už jsem nastínil v předchozí odpovědi u HENTAI, ale v reálu spíš vítězí varianta, která kapela má na to se prosadit. A "má na to" myslím fakt finance, protože starý dobrý pořekadlo zní: "dobře zabalený prodáš i hovno". Za tímto se však nachází především fakt, že kapela musí mít vizi a ambice. Až ty vedou k rozhodnutí do sebe investovat, takže pak se musí zas dál makat, ne jen dělat písničky. Plus zprofanovaný štěstí nevyjímaje.

V ideálním případě to pro mě je ambiciózní kapela s trošku nějakým ksichtem, hudba, projev, zvuk, image, který posluchači dovolí ji poznat, zároveň by si kapela měla být jistá na pódiu a dobře hrát, čímž nemám na mysli nějaké konzervatoristy, ale prostě kĺuky, co uměj odehrát svý písničky. A uvnitř bendu pak musí být shoda, kam to chtějí dotáhnout a zda jsou ochotni tuhle náročnou cestu podstoupit a investovat do ní. Je to prostě budování firmy, značky. Pokud jeden netáhne jako všichni, nefunguje to. Není to jednoduchá cesta, kdy se jednou za čas sejdete s kámošema ve zkušebně. Zní to jako klišé, ale na tý kapele makáš furt, i když nehraješ.

Lemmy na otázku, proč není ženat, odpověděl "jak bych mohl, když jsem většinu roku v tahu, jak bych se staral o děti, o ženu, o tu rodinu, a to není správný a čestný" a tohle je ta odpověď. Když si v životě opravdu vážně zvolíš kapelu, všechno tomu ne jde, ale musí jít stranou. Dny a noci strávený v dodávce, na cestách, ve zkušebně, hledáním vhodných lidí, u kompu při mailování, správě sítí, plánování, merche, běháním na poštu a vyděláváním na investice do kapely - vybavení, studio, grafika, merch, videa, tour anebo třeba prodělky z koncertů. Tohle se s představou volnýho léta u vody a z ničeho nic ježdění v tourbusech neslučuje.

Těch kapel, které mají a měly šanci, je celá řada. Asi nemá smysl tu uvádět seriál na pokračování, ale pár málo příkladů. Geniální kapela jsou třeba plzeňáci MADEBYTHEFIRE. Táhnou to od nepaměti a z hudebního hlediska i pokory kluků bych hrozně chtěl, aby to byla třeba zrovna tahle kapela, ale ambice se někam dostat u nich nejsou. Baví je, co a jak dělají a jsou s tím takhle spokojeni. Proto fungují už dvě dekády, ale tady jim na prosazení ani to největší štěstí nepomůže, sami by touto cestou nekráčeli. Ohromný štěstí naopak měli GUTALAX, kteří přesně včas zaplnili díru na trhu a teď frčí. Velkou šanci měli KRABATHOR, kdyby se nerozpadli, pěkně rozjetá byla PANDEMIA, INTERVALLE BIZZARE, AHUMADO GRANUJO, LYKATHEA nebo obnovení MASTER’S HAMMER. Dnes tu máme MODERN DAY BABYLON, CULT OF FIRE, INFERNO, JOHN WOLFHOOKER, MALIGNANT TUMOUR, SSOGE nebo opět MARINU či GODLESS TRUTH, kteří teď už mohli dávno jezdit svět, kdyby... Příkladů mě napadá mnohem víc, ale furt to jsou kapely, který do toha ale z tohoto pohledu nešlapou na plný knedlík, byť v Čechách se o nich dobře ví. Často to vlastně jsou kapely, který někdo označí  "že jdou přes mrtvoly". Pro mě je to ale většinou známka toho, co jsem tu popsal, a nedostatek ambicí a nepochopení souvislostí u těch, kteří toto vyřknou.

Máš nějakou teorii proč se žádná česká kapela nikdy neprosadila do první ligy celosvětově?

Nedostatek štěstí, odvahy do toho jít naplno - opět připomínám to makání a taky finance - a vytrvalosti, kterou prokázala např. velká část dnes úspěšných polských kapel. Prostě vše, co jsem popsal výše. A nezapomínejme na CRADLE OF FILTH, byť ti se českou kapelou stali až později (smích), ale příklad Marthuse, který muzice obětoval úplně všechno až po odstěhování se z domova a do zahraničí, je nasnadě. To je cílevědomej, pokornej, neustále makající a do muziky zapálenej borec, kterým to vždy přeju z celýho srdce.

Zmínil jsi "obětování se" podruhé, myslíš si, že nejde zkombinovat to "být v první lize" a současně mít rodinu, práci a klidně ještě boční hudební projekty opravdu nejde? Napadají mě třeba NEUROSIS jako příklad…

Je to naprosto možné, viz. hned třeba Marthus, ale pak je třeba především děkovat inkriminované rodině, která prostě bere, že taťka nebo mamka je třeba polovinu roku ve světě. Umění a fanoušci si prostě své ikony žádá. U toho Lemmyho to samozřejmě bylo také tím, že rád lovil ženský, a když už se považoval za čestnýho, nikdy se radši neoženil, aby jeho životem nikdo nestrádal a on si mohl pohlédnout do tváře. Ale na ten vrchol se nejdřív musíš nějak dostat a tu cestu si vyšlapat. Nikdo z malých žáčků ihned nehraje v Premier League, nikdo ze začínajících muzikantů hned nehraje v... CRADLE. Za tím je netušená porce odříkání, cílevědomého budování kariéry a učení se řemesla.

Když už jsme u těch kapel. Co t a hraní? Jak jsou na tom aktuálně DEMIMONDE?

Jal jsem se přestěhovat za Prahu na venkov, vybudoval si tu zkušebnu, abych záhy na to většinu hudebních aktivit poměrně utlumil. Jednak jsem se nástupem do týmů Obscure/Brutalu nějak přeladil a dělám do tý muziky teď trošku jinak, a pak se taky DEMIMONDE potýkají s personáliemi, kdy se většina členů víc věnuje jiným aktivitám. Ale můžu prozradit, že mě zas lehce začínají svrbět údy, ač to může znamenat cokoli (smích).

Jak v současnosti tu kapelu bereš ty? Máš, co se tvé vlastní kapely týče, ještě nějaké ambice, o kterých jsi mluvil před chvílí?

V současnosti DEMIMONDE neberu nijak, neb mám dost svých věcí, takže pokud se to nějak hne samo od sebe, bránit tomu vyloženě nebudu, ale neb jsem ve většině věcí, do nichž jsem byl kdy zapojen, byl často tahounem - bacha, ten s ambicema (smích) - už nemám moc chuť a energii tahat starý týpky do zkušebny, když jim samotným to nijak nechybí, a na mlaďasy jsem už zas fotr. Otupěl jsem a přehodnotil. Tenhle čas bez rozčilování se využiju jinak, ačkoli neříkám, že mě fakt nemrzí, že nový a skvělý(!) věci, který vznikly po "Cygnus Oddyssey", asi už nezvěčníme.

Jak jsem ale před chvílí uvedl, když přestaneš nacházet v tom týmu obecnou shodu ve směřování, tedy ne hudebním, začneš po nějakým čase ty lidi okolo sebe - na který jsem měl tak ňák vždy smůlu, anebo jen nevydrželi mý nároky, což je také mou chybou - srát, protože se to překlene v moment, kdy ostatní úkoluješ, buzeruješ, vyžaduješ po nich něco, co jim nevoní a není po srsti. Jakmile se prostě vytratí kolektivní vize a cíl a investuje se do týhle společný, to podrhávám, věci jen individuálně, začne to v jednotlivých soukolích porůznu korodovat a stroj přestává fungovat, však to sám znáš. Těchto situací jsem si odžil několik a pro ty s ambicemi je to frustrující a vysilující boj, který má jediné řešení - vyměnit součástky nebo toho nechat.

Teď to mám jednoduchý. Pomáhám v pozadí třeba GODLESS TRUTH, makám naplno, ač naplno je aktuálně asi přehnaný slovo, v hudební agentuře, takže v muzice jsem furt a vlastně víc než kdy dřív. Zkušebnu mám přes dvorek, takže když se mi chce, můžu... Vpodstatě jsem se ale myšlenkami už posunul z pódia pryč, ani mi to už nechybí, nicméně pokud bude nějaká příležitost, která mě bude lákat, nebudu se bránit. Ale hnát se dál za něčím? To už nechám mladým (smích).

„Nechat mladým“ je zajímavá myšlenka, já se poslední dobou ptám, jestli tu pod námi je nějaká silná mladá generace v metalu/hardcoreu, a je jen má chyba, že je nevidím. Možná pár ostrůvků naděje, ale žádná vlna, která by nás plesnivý dědky převálcovala. Majstrštyk zvaný „Mutant Star“ jsi nabubnoval jako čerstvý dvacátník. Vidíš na domácí scéně nějaké mladé kapely v tomto věku, které sleduješ a vkládáš do nich naději? Zmiňoval jsi jen jednu JOHN WOLFHOOKER. MODERN DAY BABYLON, GODLESS TRUTH ani CULT OF FIRE už nejsou úplně mláďata…

Jako máš pravdu vlastně (smích). Jinak já záměrně uvedl kapely, který už něco dokázaly, a které se někam dostaly. Samozřejmě tu u nás máš už osvědčený MINORITY SOUND, CUTTERED FLESH, GRIDE, THE TRUTH IS OUT THERE, WICTIMS, NAHUM, EXORCZIPHOBIA, ANIME TORMENT, NEUROTIC MACHINERY a další. Pokud mám vypíchnout něco z mladých - no dobrá, ne tak služebně opotřebovaných -  jsou tu SOUL DECODER, MALLEPHYR, DECULTIVATE, HORRIBLE CREATURES, INCEPTION OF THE FALL, FACE THE DAY (prostě projekty Martina Schustera MARTIANS, obnovení MINDWORK!), Dærrwin, ELBE, HNUS UMÍRAJÍCÍ, INSISTENT, RISE OF SURYA, ARKENSTONE, TRAHIR, FROM VOID TO ABYSS, MORTHYMER, SNĚŤ, CHERNAA, a i když mě hudebně úplně neoslovují, snaží se makat třeba POSTCARDS FROM ARKHAM nebo PURNAMA.

Abych ale pravdu řekl, mladá generace tu teď z mýho pohledu asi nejvíc mastí old school thrash a death, pak metalcore a moderny, ale vlastně taky teď nejsem až tak ponořenej, abych mohl kázat rozumy. Mutantní doby už mám za sebou, doba se zrychluje a nestíhám sledovat všechno.

Hele, ale to právě nejsou úplně mladý kapely, že jo, myslím věkovým složením členů. Ještě se vrátím k festivalům. První věc, kterou sis pomyslel, když Tomáš Fiala pustil do světa, že majetkově vstoupil do Basinfirefestu? Upřímně, prosím.

Ale oproti mě jsou určitě, kolikrát ob generaci! Pokud máš na mysli úplně ty nejmladší kapely, tak to asi neposloužím, neb to bych musel zas chodit do klubů na všechno, co neznám a potkávat úplně ty nejmladší “caparty”, což už se v mým věku zvládat nedá a hlavně už se se mnou s podezřením na okounějícího pedofila ani nikdo bavit nechce (smích). S tím Basinem tě drobně opravím, vstoupili do něj s Shindym. A samozřejmě než se to pustilo do světa, tak už jsem to i nějakou dobu věděl. Nicméně první věc, co mě pak napadla, bylo asi něco jako "Adoprdele, další fesťák, kdy to budeme všechno zvládat? A proč zrovna Basin, dyť je to úplně mimo nás!"

Byl jsi někdy na Basinfirefestu jako návštěvník?

Nebyl, ale slyšel jsem o něm. Kluci tam už dříve vozili nějaké kapely, takže s BFF a jeho zakladatelem Pepou mají letité zkušenosti. Místo festivalu je skvělé, nachází se na prostorné louce u lesa, vše je tam po ruce a model festivalu se dvěma pódii odpovídá tomu z Jaroměře. Těšili jsme se, že si zkusíme něco nového a pár věcí jinak.

Dokážeš říci, jak se měl pod taktovkou Tomáše Fialy a Shindyho BFF změnit? Předpokládám, že by dramaturgie nebyla ve zcela stejných mantinelech jako v minulých létech.

Když jej nazvu malým Brutalem, ale s krapet rozdílnou dramaturgií, určitě nebudu daleko od pravdy. BA spojuje temnější pohled a experimentální směry, gró BFF bylo v českých kapelách, na večer byly zahraniční hvězdy, ale nechybělo i nějaké agro a tradiční heavy. Nenadálý přerod festivalu v něco, nač nejsou fanoušci připraveni a co třeba ani nechtějí, asi nebyl chtěn, takže 1. ročník pod naším patronátem měla být jakási mezifáze. Zachovat něco z minulosti a přidáním nových kapel a žánrů ho otevřít. Hlavně však rapidně zvýšit počet zahraničních kapel a zkusit dělat i muziku, která na BA pro rozdílný koncept nemá místo.

Když už tady ta dvě jména padla, jezdíš vodu, koho by sis vzal do kajaku? Tomáše Fialu nebo Shindyho? A případně proč?

Hele, na vodě jsem nebyl už pěkně dlouho! V každém případě bych si vzal toho, kdo to víc umí, což nemám ani nejmenší tušení, takže bych asi nakonec volil Shindyho, protože mám pocit, že by byl na řízení kajaku soustředěnější a taky s Tomášem sedíme spolu v kanclu, takže by ty hovory podpořené např. rumem mohly s Shindym být nečekanější, nehledě na to, že do Tomáše bych asi podobnej špiritus nedostal (smích).

Prozradíš, jak vznikl a kde teď je pořad Marast On Air na vlnách Streetculture? Už jsem o něm dlouho neslyšel…

Tos ani nemohl. StreetCulture, kteří nás jako aktivní na scéně sami oslovili, po odchodu hlavní persóny do lukrativnějšího už nefunguje a ani po úspěšném crowdfundingu se nerozběhlo, to je hlavní důvod. V případě pokračování bychom už byli v jiném módu, kdy bychom si pořád více sdíleli mezi redaktory a nestál by na mě, takže by naše vysílání dost otevřelo obzory, ale to už je teď jedno. Byla to příjemná zkušenost.

Už skoro dvacet let jsi principálem webzinu Marastmusic, co pro tebe znamená?

Kecáš, že je to tolik! (smích) Kdysi jsme na tom makali a já po práci a hraní tvořil obsah po nocích. Dnes už jsem se od tohodle denního martyria oprostil a beru to jako relax a dobré svobodné místo na objevování nový muziky, kterou máme s partičkou hudebních nadšenců, jichž ale v aktivitě také ubývá. Jako většinou všude. Když lidi ještě četli a nescrollovali jen zdi svých aplikací, bylo super podpořit a dostat k lidem zajímavý - a když český, tak o to líp - kapely, což všem činilo neuvěřitelnou radost. Postupem doby taky okolo webu vznikla fajn komunita a většina těch lidí je léta létoucí mými nejlepšími kamarády. Když nám to ještě pár let vydrží, bude to fajn, ale stejně jak s kapelou, už do toho zásadně nešlapu. Vzhledem k tomu, jak doba postoupila, jsem se před pár lety snažil s několika dalšími webziny domluvit na fúzi a spojením sil vytvořit "většího" hráče na trhu, kam by se vraceli všichni čtenáři zajímající se nejen o underground, o platformu, která by i inzertně byla zajímavější, čímž by se daly třeba lehce honorovat články, vymýšlet se subjekty na scéně drobné projekty a investovat do toho případnýho portálu dál, ale nesešlo se to moc s pochopením, takže každý, kdo v tý sféře přežil, si tu vyklepává furt ty svý bábovičky.

Za mě máš rozhodně moji podporu. Koho jsi oslovil a kvůli čemu to nedopadlo?

Většinou na elitářství, že ať tam není takový a takový obsah, ale hlavně na tom, jak se to bude jmenovat a kdo to bude řídit (smích). Každý si prostě rád hraje na tom svým písečku, má to pod palcem a nechce pod někým "sloužit". A co najít někoho, kdo by to celé splácal? Vzhledem k tomu, jakýma porodníma bolestma už prošel Marast, mě v tomto ohledu přešla všechna naivita, takže rozpočty od oslovených firem byly v rámci set, anebo se jim do toho pro pracnost vůbec nechtělo. A pak faktor vyhoření, kdy některé weby se stárnutím redaktorů a přesměrováním jejich pozornosti jinam už spočívaly v hibernaci či věčném spánku.

Myšlenky vlastně byly dvě. První byla ta, kterou jsem právě popsal, což by dost pravděpodobně znamenalo zánik oslovených webzinů (plán byl ale importováním zachovat všechen obsah = pracnost), druhá cesta byla ne tak ambiciózní a sice udělat jen platformu, která by do sebe stáhla obsah těch webů, což mi ale nepřišlo až tak zajímavý, protože by odpadlo dost příležitostí, kam se s tím dál vyvinout. Ale mít za ambasadory určitých sekcí webu by zas dávalo bývalým šéfredaktorům nějaký prostor, jenže při podobném cílení na muziku tam byly těžké průsečíky, jak si to rozdělit.

Mluvil jsem de facto se všemi tuzemskými (ovšemže už i neexistujícími) webziny, nebo minimálně alespoň s částí těch z mýho pohledu relevantních redakcí Abyssu, Innocence, vaším Metalopolis, Echoes, Coremusic, Sanctuary, Mortemem, Ars Morta Universum.... Marastu to na určitou dobu přineslo pár nových redaktorů, protože většině se ta myšlenka líbila a oslovil je můj entuziasmus, ale jinak z toho nic nebylo. Nicméně k jedné fúzi vlastně došlo, byla to taková pionýrská, kdy Marast sežral Warpzone.

To je fakt škoda, ten důvod s řízením mi vlastně přijde opravdu směšný. Ty honoráře jsou asi pro lidi, co to pár dekád dělají zadarmo, a proto, že je to baví, zbytečnost, ale napadá mě spousta projektů, které by se na takové platformě daly realizovat. Mě třeba hodně baví na Marastu "Album měsíce" a na širším půdorysu by šlo udělat tunu podobných zajímavostí. Já být tebou tu myšlenku nezahazuju… Když už jsme u toho psaní, pamatuješ si ještě, s jakou motivací jsi napsal svůj první hudební článek a o čem byl?

Já motivaci psát nikdy neměl. Naopak motivaci, abych psal, měli ostatní (smích), protože jsem byl vždycky, jak říkali, chodící encyklopedie (naši jsou máničky, takže jsem měl solidní příjem muziky od útlého věku), což dneska samozřejmě už dávno neplatí. Takže mě nakonec vždy pár lidí, co dělali fanziny, ukecali aspoň na nějakej příspěvek, takže mi vyšly nějaký kecy v Darkness Actual, Minas Tirith, Morphii, Riff Raff a já už ani nevím kde všude. První nejspíš byl nějaký český doomík aka éra LOVE HISTORY, HYPNOTIC SCENERY, PARASOPHISMA, CHIMERA… a vlastně jsem se nechal ukecat i do Marastu, kdysi ještě Marast jak cyp.

Ukecat? Kdo a jak tě přemlouval?

Nikdy jsem neměl větší problém s komunikací, čili ještě jako ani neopupínkovaný týnejdžr jsem jezdil na akce po celý republice, pak už i s distrem - ty vole, já měl distro o mnohastovkovým katalogu a dodnes jeho zbytky mám doma na půdě (smích) - a jak každej dělal X věcí, ne-li všechno, kapelu, zine, kvůli výměnám distro, tak jsem se se všemi důležitými lidmi znal, a tady vznikaly ty “lana”. To samý Marast. Týpci z koncertů, co mě potkávali a který bavily mý trika, se se mnou dali do řeči, stali se z nás kámoši a po čase, když jako premianti založili snad první webzine tady, mě oslovili, zda bych na tom nechtěl participovat. A po čase jsem povolil (smích). Nejspíš teda budu jeden z mála, který si pamatuje ještě kalícího Čurbyho, chodil na kultovní Prosek, nesčetněkrát viděl HERMAPHRODIT, KRABATHOR, ENOCHIAN, GARBAGE DISPOSAL, GENITAL CORE a triliony dalších kultů vč. DEATH nebo v ČR prvního koncertu MESHUGGAH, kde jsem se rytmicky ani náhodou nechytal (smích).

Když už tak vzpomínáme, kdo nebo co tě vlastně přivedl k metalové hudbě a jaká byla ta cesta?

Samozřejmě rodiče, kteří metloš poslouchají dodnes a kteří chodili k Petru Hanzlíkovi do CD půjčovny. Primordiální zdroje byly hlavně z chytání polských kanálů a Headbanger’s Ball s Vanessou Warwick. Na začátku jsem ještě poslouchal Shakin' Stevense, Bryana Adamse, Whitney Houston a Ivetku Bartošovou (odtud asi moje obliba v popových zpěvačkách), do toho DEEP PURPLE, EUROPE, MÖTLEY, glam a pak už to přes Poláky a Gung-Ho fičelo do extrémů. Jen mě mrzí, že jsem v ‘92 nebyl na památným tour "Musical Destruction" ve Sportovce, neb v tý době mě jako 13 nebo 14 letýho thrashera ještě moc nebavilo blití, což se však záhy změnilo.

Kdybys měl dát do placu 5 alb, které formovaly tvůj vkus, jaká by to byla a proč?

Tak tohle je kurva zákeřný… Nevím, zda dokážu dát pět. Whitney Houston - Whitney, EUROPE - Final Countdown, TWISTED SISTER - Stay Hungry, ANNIHILATOR - Alice in Hell, PANTERA - Cowboys from Hell, DEATH - Human, ROOT - Temple in the Underworld, SEPULTURA - Arise, KRABATHOR - Only Our Death is Welcome nebo Cool Mortification, MARDUK - Opus Nocturne, MY DYING BRIDE - Turn Loose the Swans, CYNIC - Focus, The 3rd and the Mortal - Memoirs, ARCTURUS - La Masquerade Infernale, Dave Weckl - Heads Up, MESHUGGAH - Chaosphere, Christina Aguilera - Stripped, aha, to je 16 (smích) takže to zkracuju třeba na...

"Final Countdown", protože to jsou dodnes všechno největší hitovky, a když jsem "juropáky" viděl poprvý, nevěděl jsem, jestli to nejsou ženský, btw někdy v první třídě na ZŠ jsme měli revival a jejich písničky zpívali o přestávkách za lavicema. "Alice in Hell", protože Jeff je riffmástr a tahle deska nezestárla ani o píď a nejspíš mi s Dimem, And Justice a Sepčou otevřela dveře do tvrdšího metalu, "Human", protože Chuck je Král a s touhle deskou jsem se posunul k death metalu a těm nejextrémnějším formám, "Focus", protože tohle je slabikář každýho otevřenýho metlošáka, welcome gate do jiných žánrů a deska, jíž jsem dozajista slyšel nejvíckrát v životě - neohrozitelně album #1 of all the time a "La Masquerade Infernale", protože tohle je milník norský avantgardy, který mi otevřel svět podivností a nasměřoval stejně jako "Focus" i na žánry, který s metalem nemají nic společnýho, v podstatě tohle album vidím i jako styčně určující pro Brutal Assault - definuje míru temnoty, netradična a zdánlivé nekoherence v jednom celku.

U těch CYNIC se zastavím. Jejich merch je asi nejčastější, který vnímám, že nosíš. Jak se díváš na comming out Sean Reinerta a Paul Masvidala? Je to něco, co je zapotřebí, aby člen metalové kapely dělal? Proč?

Nosíval, teď už se do něj tak nevejdu (smích). Hele, to je osobní věc každýho. Když to chce někdo udělat, ať to udělá, společnost ti přece nebude nakazovat a tlačit tě do pozice, co máš dělat. Mně je úplně u zadku, kdo se komu líbí a co si dělá v soukromí, podstatný pro mě je, když je člověk čestnej, je na něj spolehnutí a dá se mu věřit. Lidi netřídím podle velikostí, tvarů, barvy, rasy, vyznání ani orientace, max. na voliče Babiše a Zemana (smích). Takže jestli holky, vdolky nebo kluky, je mi úplně jedno. Sám mám několik kámošů, který by se někomu možná nelíbili, v kapele už jsem hrál s cikánem i arabem, typ těchto předsudků do mýho života nepatřej. Jo a bacha, s pár chlapama už jsem se taky líbal! (smích)

Vraťme se obloukem ještě k Brutalu a koncertům. Měl jsi možnost celkem blízce komunikovat s různými kapelami. Zkus nadhodit dvě situace, které tě u nějaké kapely překvapily. První pozitivně a druhou negativně.

Za ten rok, neb přes půlroku se už nic neděje, toho až tolik nebylo. Vlastně nejvíc věcí řeší s kapelami produkce, já mám na starost trochu jiný věci. Druhá věc je, že komunikujeme často s agenty a managementem, kteří kapele tak trochu dělají mediální obraz. Právě oni jsou často ti, co si pro kapely vymýšlejí nesmysly, aby se u nich blýskli a nerozházeli si je, takže pak to nejednou vypadá tak, že ti kapela v backstagei chválí třeba catering a diví se nad nějakými komponentami. Když jim řekneš, že to mají v rideru, protočí nad tím s údivem oči, že to nikdo z nich nejí.

Obecně tě pozitivně překvapí skoro (skoro!) každá velká kapela, neb to jsou lidi, který už došli k pokoře, a když mají vše, co potřebují, nevymýšlejí si další zbytečný chujoviny. Nejhorší jsou střední kapely, co vylezly z undergroundu a mají pocit, že už jsou téměř hvězdy. Skvělou zkušenost mám s Chuckem Billym, který se se mnou v žabkách na rozhovor táhnul rozbořenými katakombami, kde byla polovina teploty, co venku - jsem rád, že tam v tom havajským nezmrznul - s vysmátou Anneke, která mi na sebe pak dala i číslo, kdybych něco potřeboval, pohodoví týpci byli The Rasmus, Gaahl nebo třeba Al Jourgensen, kterýmu jsem v Praze náhodou dělal runnera. Docela komplikovaná domluva byla s agentkou DAUGHTERS, kde všechno muselo být přesně na čas, a pokud jsi do pár minut na něco neodpovídal, hned hrozila rušením, načež se pak kapela ukázala jako banda pankáčských floutků s móresy, že je jim úplně všechno jedno. Někdy ti agent určí, resp. omezí témata či okruhy rozhovoru, někdy kapela bezpodmínečně vyžaduje třeba aparát, který se v ČR ani nedá sehnat, ale co tak vzpomínám, žádnej fuckup, až na otravu RINGS OF SATURN a jejich předkapel po pražským koncertu, jsem přímo s kapelou za tu dobu vyloženě nezažil.

Moment, otravu RINGS OF SATURN?! To mi nějak ušlo, o co šlo?

Na druhý den bylo turné ve Vídni. Volali z něj, že polovina posádky blije a že z pěti odehrají jen dvě kapely. Chtěli kompenzaci, že jsme jim dali špatný jídlo. Neb se nestíhalo, produkci koncertu jsem dělal nakonec já. To jídlo jsem taky jedl. Krom toho, že jsem viděl, že někteří si jídlo dali do busu do kuchyňky na linku a ne do lednice a konzumovali jej po koncertě, z toho pak vylezlo, že po konciku jeli do centra Prahy na afterparty s pár fanouškama, i mýma kámošema - a že ten večírek prej stál za to… Předpokládám, že si udělali prostě pěkně divokej večer, a když zjistili, že to přepískli, zkoušeli to jinak. Nakonec ten šrumec ale utichl. Určitě mi dáš za pravdu, že i to se na turné stává, nebo teda aspoň já si to tak pamatuju (smích).

Chýlíme se k závěru. Možná nás v příštích dnech čeká doba bez koncertů. Dej pár tipů na podzimní dlouhé večery. Desky, filmy, seriály… cokoliv...

Další doba "bez koncertů" nás čeká minimálně v následných… měsících. S hudbou mám poslední rok docela útlum, takže jsem víc čuměl na pohyblivý obrázky. A ač seriálovej úplně nejsem, neb to zabírá strašně času, ale jak ho teď máme bez koncertů podstatně víc, po večerech jsem jich pár - asi 10? - viděl: skvělý Černobyl a krimi Jedna noc, pomalý Mindhunter, napínavý Outsider, nedoceněný Swamp Thing, tajemný Penny Dreadful, Sharp Objects s hutnou atmoškou, první sérku komiksárny Legion, Zaklínače jsem také musel, český Bez vědomí a dramatickou Euforii. Dohnal jsem tak pár věcí z minulosti, ale vpodstatě jsem už viděl jen Dextera, Hry o tůny a mý oblíbený The Walking Dead, který teď mají finální 10. sérku, takže to mě rozhodně nemine, když už jsem konečně dokoukal 8. a 9. řadu. Co se týče hudby, vše je k nalezení na Marastu (nejlépe asi v "Albech měsíce") a z filmů nejvíc horory (taky už dělám na BA hororkino) a nějaký scifi. Ale to už by byl seznam dlouhej, takže pokud někoho zajímají horory, ať na mě mrkne na Čsfd (bizz_mjc), za poslední půlrok jsem toho zkouknul docela dost.

Já děkuju za tvůj čas, pokud tě napadá něco, co nebylo vyřčeno, a mělo by zaznít, tak poslední slovo patří tobě…

Já zas naopak děkuju za oslovení a prostor u vás. Pokud na mě někdo něco má, ať se nebojí mě oslovit. Všem teď přeju pevný nervy, spoustu skvělý muziky a zdraví, i to psychický samozřejmě. A i když jsme ti zlí metalisti, víc se usmívejte - je to zadarmo a zlepšíte svět (smích).